Kouzelná krajina
lemující břehy Ohře
lemující břehy Ohře
Většina přírodovědných oborů má tendenci dělit Zemi na větší či menší celky, u nichž, trochu po vzoru filatelistů, jsou popisovány rozdíly v horninovém složení, tvářnosti povrchu, vodstvu, klimatu, flóře, fauně či domorodém obyvatelstvu. Kromě přirozeného rozdělení na kontinenty proto máme třeba geologické masivy, geomorfologické celky, klimatické oblasti, biogeografické provincie, fytogeografické okresy či zoogeografické oblasti. Střední Poohří však na rozdíl od Dolního Poohří zatím nemělo to štěstí být vyčleněno jako samostatná jednotka ani v jednom ze zmíněných oborů. Nachází se na pomezí mezi Krušnými a Doupovskými horami, přičemž je obtížné říci, jak daleko na sever a jih od řeky asi sahá. Na západě a východě je Střední Poohří poněkud jednoznačněji vymezeno Podkrušnohorskými pánvemi – Sokolovskou na západě a Mosteckou na východě.
Střední Poohří je úžasná krajina a kdo ji jednou navštívil, jistě na to nezapomene. Těžko je začít s popisem této oblasti, když Střední Poohří vlastně formálně neexistuje a člověku tak chybí rám, do kterého by poskládal svou mozaiku postřehů.
Nedalo by se však Střední Poohří vymezit i jinak než podrobným popisem přírodních podmínek? Třeba na základě dojmů, které vyvolává v návštěvnících? Když pan Kolbaba v Čapkově Pohádce pošťácké chodil rok a den po Čechách a: "…viděl vesnice i města, pole i lesy, východ i západ slunka, návrat skřivánků a příchod jara, setbu i žně, hříbky v lese a zrající švestky, viděl v Žatci chmel a na Mělníce vinice a v Třeboni kapry a v Pardubicích perník," pak byve Středním Poohří viděl sady.
Možná to není zcela výstižné, ale lepší krajinný prvek než staré ovocné sady a aleje se v souvislosti se Středním Poohřím hledá jen obtížně.
Možná to není zcela výstižné, ale lepší krajinný prvek než staré ovocné sady a aleje se v souvislosti se Středním Poohřím hledá jen obtížně.
Můžete se o tom sami přesvědčit. Vyrazte si někdy v květnu, když rozkvetou hrušně a jabloně, klikatou cestou podél řeky z Karlových Varů do Kadaně. Sotva vyjedete pod Vary z lesa, objeví se první nesmělé aleje ovocných stromů u Sedlečka a Šemnic. U Nové Kyselky už staré sady pokrývají celé stráně svažující se k Ohři. Další jsou okolo Radošova, Stráně a Velichova. Obrovské plochy sadů najdete mezi Vojkovicemi a Damicemi i na druhém břehu od Jakubova až ke Stráži. Také na svazích pod Krásným Lesem i kolem Horního Hradu a Osvinova, Samozřejmě u Boče, Kamence, Okounova, Perštejna až ke Kláštěrci nad Ohří, kde je tradice ovocnářství dosud stále živá. Nádherné staré aleje hrušní a jabloní lemují i okolí Kadaně a majestátní Úhošť.
Střední Poohří
Samozřejmě, že bychom si místo sadů mohli dosadit třeba kopce, bukové lesy nebo skály. Hranice Středního Poohří by jistě šlo vymezit i podle výskytu užovky stromové nebo jiných druhů rostlin a živočichů. Jejich působení však není takové, aby formovalo charakter krajiny a tím i dojem, který v nás krajina zanechává. Nezbývá nám než si hranice stanovit sami dle vlastního rozhodnutí. Nebyli bychom ostatně první.
Sluší se připomenout, že s konceptem Středního Poohří, z důvodu ochrany přírody tohoto jedinečného území, přišel pravděpodobně jako první pan Ing. Jaroslav Hejtík, mimo jiné zakladatel arboreta na Horním Hradě. V obsáhlé studii z let 1978 a 1979 shromáždil spolu s týmem spolupracovníků podrobné podklady pro vyhlášení Oblasti klidu Stráž nad Ohří. Rozsah navržené oblasti klidu nebyl příliš velký. Zahrnoval území mezi Ohří a hranicí vojenského újezdu Hradiště od Jakubova po Kamenec. Na levém břehu vedla hranice z Boče po silnici na Srní a do bývalé obce Vrch, odkud se přes Krásný Les a Damice vracela do Jakubova (viz obr. 1). Tento první z pokusů o ochranu přírody ve středním Poohří se podařilo realizovat. Oblast klidu Stráž nad Ohří byla vyhlášena v roce 1985 na území o rozloze 37 km 2, v roce 1997 byl statut území změněn na přírodní park.
Sluší se připomenout, že s konceptem Středního Poohří, z důvodu ochrany přírody tohoto jedinečného území, přišel pravděpodobně jako první pan Ing. Jaroslav Hejtík, mimo jiné zakladatel arboreta na Horním Hradě. V obsáhlé studii z let 1978 a 1979 shromáždil spolu s týmem spolupracovníků podrobné podklady pro vyhlášení Oblasti klidu Stráž nad Ohří. Rozsah navržené oblasti klidu nebyl příliš velký. Zahrnoval území mezi Ohří a hranicí vojenského újezdu Hradiště od Jakubova po Kamenec. Na levém břehu vedla hranice z Boče po silnici na Srní a do bývalé obce Vrch, odkud se přes Krásný Les a Damice vracela do Jakubova (viz obr. 1). Tento první z pokusů o ochranu přírody ve středním Poohří se podařilo realizovat. Oblast klidu Stráž nad Ohří byla vyhlášena v roce 1985 na území o rozloze 37 km 2, v roce 1997 byl statut území změněn na přírodní park.
Oblast klidu byla předobrazem a výchozím bodem pro návrh Chráněné krajinné oblasti Střední Poohří, který vypracoval pan Hejtík spolu s kolektivem dobrovolných pracovníků státní ochrany přírody v roce 1986. Ve dvanáctém ročníku soutěže Mladého světa „Hledáme dokonalé projekty" získal tento návrh jednu z prvních cen. Následně v roce 1989 připravil početný kolektiv autorů pod vedením paní Mgr. Anny Červené tzv. Oborový dokument ochrany přírody a památkové péče: „Chráněná krajinná oblast Střední Poohří". Navržená CHKO měla mít mnohem větší rozlohu než oblast klidu. Zaujímala území od Ostrova po Kadaň a výrazně zasahovala do vrcholových partií Doupovských i Krušných hor. K vyhlášení CHKO však bohužel nedošlo.
Třetí pokus o vyhlášení krajiny okolo střední Ohře chráněným územím proběhl kolem roku 2008. Středisko Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Karlových Varech pod vedením Mgr. Vladimíra Melichara připravilo a projednávalo návrh rozsáhlé CHKO Doupovské hory, s nímž souhlasily téměř všechny dotčené obce. Kromě většiny Doupovských hor včetně vojenského újezdu Hradiště zahrnoval návrh i celou přilehlou oblast údolí Ohře. Avšak ani tento projekt se nepodařilo realizovat.
Pro nejspíš nejlepší vymezení Středního Poohří je však potřeba vydat se ještě hlouběji do historie. Střední Poohří je totiž nejvýstižněji zobrazeno na blíže nedatované dvojjazyčné mapě „Údolí Ohře od Karlových Varů po Kadaň / Das Egerthal von Karlsbad bis Kaaden" pocházející z období první republiky. Skvělý průvodní text k ní napsal prof. Dr. Viktor Karell, rodák z Doupova, gymnaziální profesor a významný regionální badatel.
Navštivte nejkrásnější
kout naší vlasti při střední Ohři
Žádná oblast naší krásné české vlasti [Böhmerlandes] není tak požehnána krásami přírodními jako území střední Ohře, ohraničené Krušnými horami a Doupovskými vrchy. Dobrotivá příroda obdařila tento milý kout země nepřeberným bohatstvím krásy v míře přímo překvapující. Množství zázračných léčivých pramenů, přede všemi proslulé Karlovy Vary, poskytují nemocným úlevu v jejich utrpení. Ale také přátelé krás přírodních najdou zde vše, co může potěšiti jejich oči i srdce: tichá údolí s bystřinami plnými pstruhů, hory s krásným rozhledem, romantické zříceniny i zámky, stinné lesy, slunné louky hýřící květy, pověstmi opředené skály, na jaře nádhera rozkvetlých sadů, v zimně skvělý lyžařský terén, jedinečná zákoutí a partie pro fotografy amatéry, dobré silnice, čisté a laciné noclehy.
Navštivte nejkrásnější
kout naší vlasti při střední Ohři
Žádná oblast naší krásné české vlasti [Böhmerlandes] není tak požehnána krásami přírodními jako území střední Ohře, ohraničené Krušnými horami a Doupovskými vrchy. Dobrotivá příroda obdařila tento milý kout země nepřeberným bohatstvím krásy v míře přímo překvapující. Množství zázračných léčivých pramenů, přede všemi proslulé Karlovy Vary, poskytují nemocným úlevu v jejich utrpení. Ale také přátelé krás přírodních najdou zde vše, co může potěšiti jejich oči i srdce: tichá údolí s bystřinami plnými pstruhů, hory s krásným rozhledem, romantické zříceniny i zámky, stinné lesy, slunné louky hýřící květy, pověstmi opředené skály, na jaře nádhera rozkvetlých sadů, v zimně skvělý lyžařský terén, jedinečná zákoutí a partie pro fotografy amatéry, dobré silnice, čisté a laciné noclehy.
Pohostinné a ochotné obyvatelstvo zve Vás do četných idylických letovisek, jejichž hřiště a plovárny poskytnou vám při prázdninovém pobytu zotavení tělesné i duševní po námahách všedního života; v nich nahromadíte nových sil k další práci. Naše domovina je ve všech ročních dobách krásná. Příjdete-li jen jednou, stanete se jistě častým návštěvníkem. Těšíme se na Vaši návštěvu a buďte nám co nejsrdečněji vítáni v našem krásném Poohří [mittleren Egertal und Duppauer Land].
Nejspíše není možné, abychom se někdy shodli a určili přesné hranice Středního Poohří. Vždy zde bude určitá nejistota a nejednotnost – rám pro naši mozaiku nebude pevně daný a neměnný. To však není na škodu. Naopak je to ukázkou různých pohledů na svět kolem nás, které nás mohou vzájemně obohacovat a přidávat do naší mozaiky stále nové střípky.
Nejspíše není možné, abychom se někdy shodli a určili přesné hranice Středního Poohří. Vždy zde bude určitá nejistota a nejednotnost – rám pro naši mozaiku nebude pevně daný a neměnný. To však není na škodu. Naopak je to ukázkou různých pohledů na svět kolem nás, které nás mohou vzájemně obohacovat a přidávat do naší mozaiky stále nové střípky.
Jan Matějů
květen 2021
květen 2021
Doupovské hory, největší sopečné pohoří v České republice, jsou vázány na rozsáhlý tektonický příkop zvaný Podkrušnohorský zlomový prolom. Pohoří bylo formováno vulkanickou činností v mladších třetihorách v období před 34 až 20 mil. let.
Díky úrodným půdám byla oblast kolonizována a hospodářsky využívána již od 10. století. K prvnímu vysídlení obyvatelstva došlo po druhé světové válce při vyhnání německého obyvatelstva. Poté následovalo krátké období doosídlování, ale v roce 1953 byl zřízen Vojenský výcvikový prostor Hradiště a oblast byla kompletně vysídlena a uzavřena. Zdejší příroda tak paradoxně unikla velkoplošnému zemědělskému hospodaření spojenému se scelováním pozemků, melioracemi a používáním chemických hnojiv.
Díky úrodným půdám byla oblast kolonizována a hospodářsky využívána již od 10. století. K prvnímu vysídlení obyvatelstva došlo po druhé světové válce při vyhnání německého obyvatelstva. Poté následovalo krátké období doosídlování, ale v roce 1953 byl zřízen Vojenský výcvikový prostor Hradiště a oblast byla kompletně vysídlena a uzavřena. Zdejší příroda tak paradoxně unikla velkoplošnému zemědělskému hospodaření spojenému se scelováním pozemků, melioracemi a používáním chemických hnojiv.
Doupovské hory
Využití území k výcviku vojsk a absence sídel daly vzniknout netypickému rázu zdejší krajiny. Na příkrých svazích v údolí Ohře se dochovaly bukové lesy místy až pralesovitého charakteru. Vojensky nevyužívané oblasti kulturní krajiny si příroda bere zpět a vznikly tak velké plochy křovin, které představují typický biotop tohoto území. Setkáme se tu s desítkami druhů motýlů, např. s celoevropsky ohroženým hnědáskem chrastavcovým, či vzácnými modrásky – bahenním a černoskvrnným. Lesy a křoviny jsou domovem mnoha zajímavých ptáků, například chřástala polního, pěnice vlašské, strnada lučního či výra velkého. Běžnou součástí zdejší přírody jsou stáda divokých prasat, jelenů lesních i nepůvodních jelenů sika. Zjara tu na stráních vykvétají vzácné koniklece otevřené a také orchideje – prstnatec bezový či vstavač osmahlý.
Najdeme zde i jevy, na které běžně v krajině nenarazíme – území střelnic pozměněné častými požáry nebo obnažené povrchy tankových cest či tůně v prohlubních po dopadech střel. V loužích na tankových cestách můžeme nalézt třeba vzácné korýše – žábronožku letní a listonoha letního, s nimiž se v běžné krajině nepotkáme.
Najdeme zde i jevy, na které běžně v krajině nenarazíme – území střelnic pozměněné častými požáry nebo obnažené povrchy tankových cest či tůně v prohlubních po dopadech střel. V loužích na tankových cestách můžeme nalézt třeba vzácné korýše – žábronožku letní a listonoha letního, s nimiž se v běžné krajině nepotkáme.
Základy dnešních Krušných hor se formovaly během hercynského vrásnění v prvohorách a dnešní podobu jejich reliéf dostal až v třetihorách díky vyzvednutí bloků zemské kůry při tzv. alpínském vrásnění. Jejich podloží tvoří převážně žuly a krystalické břidlice. Historie Krušných hor je spjatá s těžbou především rud cínu, stříbra a uranu a stopy důlní činnosti jsou v krajině patrné dodnes.
Na většině území Krušných hor se až do dnešních dnů zachovaly pestré mokřadní a horské louky, vřesoviště, přirozené horské a podmáčené smrkové lesy a horská rašeliniště.
Na většině území Krušných hor se až do dnešních dnů zachovaly pestré mokřadní a horské louky, vřesoviště, přirozené horské a podmáčené smrkové lesy a horská rašeliniště.
Tato prostředí jsou domovem řady chráněných rostlin, například arniky horské, koprníku štětinolistého, běloprstky bělavé, kropenáče vytrvalého, rosnatky anglické nebo prstnatce májového rašelinného. Stále je zde možné potkat i množství vzácných druhů živočichů, kupříkladu čápa černého, tetřívka obecného, datlíka tříprstého, zmiji obecnou, perleťovce severního či žluťáska borůvkového. Četná stará důlní díla jsou dnes zimovišti více než deseti druhů netopýrů.
Krušné hory