Se začátkem podzimu to na líhništích bují životem

Budování líhnišť je jedním ze základních pilířů záchranného programu. Tyto oplocené ohrádky vyplněné různorodým substrátem – kůrou, pilinami, senem, slámou, hnojem – jsou pro hady atraktivní nejen jako kladiště vajec, ale i jako úkryt či místo pro aktivity související s rozmnožováním. Na správném líhništi je tak živo od jara až do podzimu. Ani ochranáři se u líhnišť nenudí, ale pohybují se ve věčném kolotoči doplňování materiálu, pletí a obsekávání, průběžného sledování hadích aktivit či vyhledávání zbytků hadích vaječných slupek. A co se na líhništích děje právě teď?

Konec prázdnin a počátek září bývá obdobím nadšeného očekávání pečovatelů o líhniště. V této době se totiž z vajec ukrytých v hloubi substrátu líhnou novorozená mláďata, která vylézají k povrchu a ráda se vyhřívají pod monitorovací deskou. K prvním nálezům dochází leckdy už koncem srpna, v letošním roce jsme však na první hádě museli čekat až do 2. září. Všechna zbudovaná líhniště v této době intenzivně sledujeme a postupně k tomuto prvnímu úspěchu přidáváme další a další. K dnešnímu dni tak evidujeme přes 30 mláďat na 7 různých líhništích a věříme, že to ještě není konec. Novorozená mláďata jsou přibližně 30–35 cm dlouhá a váží kolem 10 g. Z hlediska zbarvení nejsou na rozdíl od dospělců jednolitě hnědá, ale výrazně skvrnitá a s nápadnými žlutými skvrnami za hlavou (připomínající užovku obojkovou). Zdánlivě paradoxní výraznější zbarvení jim ve skutečnosti pomáhá lépe splynout s pestrým podkladem a uniknout tak oku predátora.